Milé sestřičky, bratře a všichni ostatní z L5!
Pokud jsme celkem spokojení a zdraví,
práce i životní radosti nás baví.
Když však zdraví náhle zhorší se,
všechno kolem nás zatmí se.
A pak přijde nutná operace,
sanitka a odchod z nemocnice.
Přicházíme do prostředí neznámého
a nevíme, co nás čeká – dobrého či zlého.
Jakou budem sdílet společnost
a bude-li tolerantní dost.
V první chvíli jsme zcela zmatení,
každé dobré slovo se ocení.
Přijetí bylo srdečné a milé,
překonalo první těžké chvíle.
Bylo nutné jinak spát,
život dostal nový řád.
Ač už nejsem žádná mladice,
oceňuji zde velice,
jak se k nám pěkně všichni chovají,
i humor a dobré slovo přidají.
Poradí, pomohou, snaží se,
aby každý lépe cítil se.
Ne každý ví, co je třeba dělat,
jakou činnost zrovna absolvovat.
Toto moje krátké povídání
přijměte jako děkování
za ochotu a snahu dát to,
co můžem si zde přát.
Doba čtyř týdnů uplynula,
cesta domů se přiblížila.
Chodíme a do života se vracíme,
být zdraví se všichni snažíme.
Děkuji, že jste nám pomáhali,
abychom se tady zabydleli.
Protože dobré slovo a pochopení,
pomáhá hodně k uzdravení.
